Futuristický termín „technologická singularita“stále více vstupuje do našich životů. Podle nejpesimističtějších prognóz vědců a různých odborníků se nejpozději v roce 2030 tento koncept stane součástí naší reality. Co tedy tato tajemná fráze znamená? Četné moderní encyklopedie interpretují technologickou singularitu jako hypotetický okamžik, kdy technologický pokrok nabude takové rychlosti a složitosti, že budou lidskému chápání nedostupné.
Jinými slovy, umělá inteligence dosáhne takové úrovně rozvoje, na které se člověk může stát zbytečným, ne-li nebezpečným konkurentem „chytrých“elektronických tvorů. Již více než deset let nás futurologové a spisovatelé sci-fi straší možnou „revoltou strojů“. Ale teprve relativně nedávno se o tomto hypotetickém problému začalo vážně diskutovat ve vědeckých kruzích.
Pojem „technologická singularita“byl poprvé použit v článku matematika a spisovatele Vernona Vinge, prezentovaném v roce 1993 na sympoziu pořádaném NASAs Ohio Aerospace Institute. Brzy se začaly naplňovat události předpovězené vědcem a srovnatelné podle jeho názoru se samotným výskytem člověka na planetě.
První projev takové klíčové a epochální události, jakou je technologická jedinečnost, na sebe nenechal dlouho čekat. Zlomovým rokem ve vývoji lidstva a vědomí lidí byl rok 1997. V květnu toho roku jeden a půl tunové elektronické „monstrum“Deep Blue, vybavené 250 procesory, navržené specialisty z IBM, porazilo v urputném a vyhroceném šachovém souboji dosud neporaženého mistra světa Garryho Kasparova. V tu chvíli bylo jasné, že svět už nikdy nebude jako dřív…
Průběh tohoto souboje, možná nejvýznamnější konfrontace v historii lidské civilizace, si zaslouží zvláštní pozornost. První partii vyhrál velmistr bez problémů. Na začátku druhého Kasparov ve snaze nalákat svého elektronického soupeře do chytré pasti obětoval dva pěšce.
Deep Blue tentokrát přemýšlela (dá-li se to tak nazvat) nezvykle dlouho – skoro čtvrt hodiny. I když předtím jsem rozhodování nestrávil déle než tři minuty. A teprve když skutečně hrozilo, že bude v časové tísni, stroj provedl zpětný pohyb. Výsledek byl pro lidskou mysl bezútěšný. Stroj nepřijal oběť, vyhrál hru…
Další tři skončily remízou. Ale počítač vyhrál poslední hru v brilantním stylu, nenenechat muži žádnou šanci. V něm Deep Blue prostě porazila velkého velmistra. Lidstvo se tedy dozvědělo o nové generaci elektronických strojů, jejichž inteligence předčí lidskou. A kteří mají prostě úžasnou schopnost učit se.
Moderní auta šla ještě dál. Neurovědci tvrdí, že výpočetní kapacita lidského mozku je asi sto bilionů operací za sekundu. Vědomá paměť průměrného člověka je pouze 2,5 gigabajtů. A provozní rychlost dnešních superpočítačů je rychlost 115 bilionů. Pokud jde o velikost úložného zařízení, nelze jej rozšířit. Neznají přitom únavu, špatný zdravotní stav, pochybnosti, váhavost a další lidské slabosti. Proto se futurologové domnívají, že technologická singularita je nevyhnutelná.
Samozřejmě, moderní biotechnologie jsou docela schopné poskytnout lidstvu prostředky ke zlepšení přirozených intelektuálních schopností. Což povede ke vzniku takového fenoménu, jako je singularita vědomí. V tomto případě se osoba vystavuje riziku, že se stane součástí rozhraní stroj-člověk. A pak nebude možné předvídat další vývoj naší civilizace na základě principů sociologie a navyklých norem chování. Situace se jednoduše vymkne lidské kontrole v tradičním slova smyslu.