Pojem „společenská odpovědnost firem“se v našem lexikonu objevil ve stejnou dobu jako slovo „globalizace“. A není to náhoda. Pokud přemýšlíte o významu slov, první termín je objektivním důsledkem druhého. Korporace je sdružení jednotlivců, které funguje nezávisle na nich. Toto slovo označuje velký podnik s mnoha pobočkami v jedné zemi nebo po celém světě. Továrna na svíčky otce Fjodora se nebude nazývat korporace.
Globalizace je proces vedený korporacemi. Pokud zároveň zapomeneme, co je společenská odpovědnost firem vůči společnosti za spotřebu zdrojů, planeta se brzy stane neobyvatelnou. Tento koncept zahrnuje dobrovolné převzetí dalších povinností nad rámec povinností vyžadovaných zákonem. Před státem, společností, vlastním pracovním kolektivem.
Podnik je povinen nepřekračovat maximální přípustné normyemise, ale kromě toho vynakládá peníze na obnovu přírody. Zaměstnancům musí vyplácet mzdy, ale zároveň přiděluje další částky na zlepšení zaměstnanců. Podstata konceptu rezonuje s biblickými přikázáními: pokud si vyšší mocnosti vybraly člověka pro bohatství a moc, pak se tak stalo, aby změnil svět k lepšímu, pomohl slabým. Těm, kteří nemají sílu dát část svého vlastního ve prospěch společnosti.
I když je dobrovolnost vynucená, způsobená časovou náročností, nelze než se radovat. Sekce „společenská odpovědnost firem“je spolu s položkou „poslání firmy“přítomna v brožurách každého velkého podniku. Bez těchto základních postulátů by bylo moderní podnikání divoké a nespoutané.
Bylo by chybou říkat, že společenská odpovědnost firem je výsadou pouze velkých organizací. Každý podnik, který vytváří zisk, je odpovědný společnosti za výsledky své činnosti. Každý má jinou míru odpovědnosti. Je nespravedlivé požadovat nějaké globální projekty od nedávno organizovaného malého podniku. Je však povinna platit mzdy, daně a dodržovat požadavky na bezpečnost práce.
Společnost rostla, nabrala na síle, expandovala – společenská odpovědnost firem se posunula na druhou úroveň. Je čas postarat se o ty, kteří přispěli k rozšíření podnikání – o zaměstnance. Je potřeba vytvořit dobré podmínky nejen pro práci, ale i proodpočinek, obnovení plnohodnotné pracovní síly, pro pokročilé školení, pro zajištění normálních životních podmínek (pokud má společnost zájem udržet si zkušený kvalifikovaný personál).
Pokud podnik překročil hranici místního významu, přichází třetí úroveň společenské odpovědnosti podniku. V této fázi se očekává, že společnost bude vykonávat charitativní aktivity jakýmkoli směrem, který je pro společnost přínosný. V době, kdy se lidstvo přiblížilo prahu přežití druhů, dodržování zásad CSR neznamená pouze péči o společnost, ale v konečném důsledku o sebe a své blízké.
